Nejlíp se mu prý píše u klavíru. „Zdědil jsem ho po rodičích a strýčkovi. Věřím na odkaz předků, který je v něm zakletý,“ přiznává v rozhovoru s Lucií Výbornou hudebník a umělecký vedoucí kapely Hradišťan Jiří Pavlica. A jeho hudba jako by mu dávala za pravdu.
Má na kontě řadu skladeb, které chytí za srdce i duši. Přesto dnes přiznává, že některé z nich vůbec vznikat nemusely – a téměř nic by se prý nestalo. „Ve své překotnosti a pracovitosti jsem někdy nerozlišoval, co je podstatné. Dnes se víc a víc snažím přemýšlet, jestli přináším lidem něco přínosného, a jestli naopak nepřibývá jen balastu.“
A netýká se to prý jen tvůrčí oblasti. „Když třeba jedeme na koncert, je to jistá ekologická stopa. Přijedeme dvěma auty, na místo dorazí sál pěti set lidí… a já si kladu otázku, zda stopa, kterou jsem zatížil své okolí, bude vyvážena větším pozitivem, které přináším. Abych byl větším přínosem než spotřebitelem.“
Když se prý člověk zamýšlí nad tím, kam se dnes lidstvo dopracovalo – v dobrém i ve zlém – začne se trochu bát. A poslechne-li navíc si v takovou chvíli třeba text Jana Skácela Účtování na vesmírných kontech, který Jiří Pavlica zhudebnil na albu Vteřiny křehké, nemůže v něm nevidět lehce zdvižený prst.
„Jde o jeden z přenádherných textů Jana Skácela. Jakou zanecháme planetu našim dětem? To všechno v textu je,“ upozorňuje Jiří Pavlica.
„Myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet úplně všichni. Jestli je za minutu, nebo za vteřinu dvanáct. Jestli mi dnes něco vadí, je to predátorství, jednoznačná jistota, že jedině já a nikdo jiný má pravdu. Já naopak pochybuji o všem, co jsem kdy dělal. Predátorství vítězí a mrzí mě, že my normální lidé na tuto hru přistupujeme.“
Účtování na vesmírných kontech : https://www.youtube.com/watch?v=8pzYMfeMYWc