Po požáru dřevěného domku čp. 106 na nároží dnešních ulic Hálkovy a Sladkovského v 80.letech 19. st. koupil spáleniště soused Šafránek, mistr tesařský, který zde r. 1897 nechal vystavět zděnou přízemní hospodu, jež dostala název Na Vinohradech. Stavbu provedl stavitel Karel Šťastný. V letech 1898 a 1899 byl objekt částečně přestavěn a rozšířen o nádvorní trakt. Od p. Šafránka koupila hostinec paní Škodová, jež jej prodala r. 1908 místní organizaci Českoslovanské strany sociálně demokratické za 24 000 korun.
S rozvojem textilního průmyslu ve 2. pol. 19. st. se dosud klidné městečko začalo měnit ve významné středisko dělnického hnutí. V letech 1858 . 1912 bylo v Hořicích založeno šest textilních závodů, v nichž na počátku tohoto století pracovalo 2 400 dělníků. Neutěšené životní podmínky přivedly dělnictvo velmi záhy k organizování vzájemné pomoci i k třídnímu boji. V r. 1892 byl založen spolek Dělnická beseda a v r. 1906 vyšlo v Hořicích první číslo Pochodně, která se o tři roky později stala oficiálním orgánem 9. volebního kraje sociálně demokratické strany. Sílící dělnické straně se v r. 1908 podařilo koupit hostinec Na Vinohradech, jenž byl přejmenován na Dělnický dům a stal se střediskem politického a kulturního života hořického dělnictva. V následujících třech letech byl objekt rozšířen přístavbou 1. poschodí a divadelního sálu. Dělnictvo se však ze svého domu dlouho neradovalo. V době 1. světové války totiž narostly dluhy na Dělnickém domě do takové výše, že musel být koncem r. 1915 prodán ve veřejné dražbě. Život hořického dělnictva se poté přesunul do hostince "Na Špici" na Husově třídě.
7. prosince 1915 proběhla veřejná dražba, při níž získal Dělnický dům nového majitele - Akciový pivovar a sladovnu v Hořicích, jenž jej koupil za 34 000 korun (odhadní cena činila 65 931 korun 12 haléřů). S novým majitelem získal hostinec i nový název - KORUNA. Správa pivovaru rozhodla, že ponechá hostinec dosavadnímu nájemci p. Václavu Zemanovi a sál bude pronajímat za mírný poplatek k divadelním představením, biografu, přednáškám i tanečním zábavám. Město tak získalo vedle tradičního divadelního sálu v Městském domě druhý, i když zpočátku poměrně skromný stánek.
Nelehká hospodářská situace za 1. světové války i bezprostředně po ní nedovolovala hořickému pivovaru přistoupit k zásadnějším úpravám objektu, i když bylo jasné, že se budova bez rozsáhlé rekonstrukce neobejde, má-li sloužit stoupajícím nárokům rozrůstajícího se města. Město pociťovalo naléhavou potřebu zřízení moderního divadla, neboť sál v Městském domě zdaleka nedostačoval provádění rozsáhlejších a nákladnějších akcí. Teprve ve 2. polovině 20. let přistoupila správa pivovaru k rozsáhlé přestavbě a modernizaci celého objektu, jenž byl rozšířen odkoupením přilehlého domku čp. 105 v Hálkově ulici. Přestavba, kterou provedl podle projektu architekta Jindřicha Maliny stavitel František Sál, byla dokončena v r. 1929. Město získalo rozlehlý, na svou dobu moderní sál s jevištěm a hořením přísálím, sloužícím jako samostatný menší sál. V budově byla zachována restaurace a zřízen hotel.
Pivovarský hotel KORUNA byl slavnostně otevřen 8. prosince 1929 lidovým koncertem vojenské kapely královéhradecké a podle záměru majitele měl sloužit "všem vrstvám obyvatelstva bez výjimky". Novým nájemcem se stal Josef Malina.
Změny, které přinesl únor 1948 zasáhly i do osudů KORUNY a vlastně celého kulturního života města. Divadelní a hudební spolky ztratily svou právní samostatnost i majetek a byly přičleněny jako zájmové kroužky pod Dům osvěty, který byl zřízen v KORUNĚ. Hořický pivovar byl znárodněn, hotelové pokojíky se změnily v kanceláře, učebny a klubovny. Úředně byly sloučeny i obě hořické ochotnické scény pod společný název Jednota divadelních ochotníků J. K. Tyl. Dům osvěty (později Jednotný a Sdružený klub pracujících ROH) se stal oficiálním organizátorem kulturního života ve městě. Pod jeho záštitou pokračovala činnost jednotlivých spolků. Kromě ochotnických představení zajížděli do Hořic několikrát ročně i herci profesionálních divadel a bylo zavedeno divadelní předplatné. Pod patronací KORUNY pracoval i soubor loutkářský , kroužek fotografický, filmový a esperanta a byly pořádány různé vzdělávací kurzy. Kromě Domu osvěty měla v KORUNĚ kancelář i Okresní odborová rada a v letech 1958 - 59 zde získala první učebny i nově zřízená hudební škola.
Změny doznala administrativní část budovy dostavbou 2. poschodí a bytu domovníka a byla zahájena rekonstrukce jeviště. V hořením přísálí byla zřízena stálá loutková scéna přemístěním z Husova dětského domu (MŠ Na Habru) na konci r. 1950.
Po r. 1989 se stal právním nástupcem SKP ROH Dům kultury KORUNA, který svou činností navazuje na bohaté tradice zdejších amatérských uměleckých souborů i všeho pozitivního, co bylo až dosud ve městě v oblasti kultury vykonáno. Mnohé z akcí přerostly svým významem nejen rámec města, ale i celého regionu, například jazzové festivaly "Hořice JazzNights". Oblíbené jsou i jarní festival Hořické hudební slavnosti, pravidelné jarní a podzimní divadelní cykly a nově i kvalitní koncerty založeného Klubu přátel hudby. Bohatá je plesová sezóna, jíž každoročně předcházejí letní a podzimní taneční kurzy. Novinkou se po "sametové revoluci" stalo pořádání koncertů v Chrámu Narození Panny Marie, v nově rekonstruovaném sále radnice a v letních měsících i ve Štorchově síni městského muzeaa a vořické synagoze. Pro návštěvníky Smetanových sadů byly v letním období zavedeny promenádní koncerty. V roce 2005 přešel pod správu DK KORUNA nově opravený sál hořické radnice.
